Modelovat ve 3D CADu organicky, nebo parametricky?

Seznámili jsme se se zajímavými zkušenostmi úspěšného českého produktového designéra Jaroslava Juřici a zjistili jsme, co vše jej potkalo na cestě od organického po parametrické modelování a proč se rozhodl tyto dva světy spojit. Jeho profesní cesta začala ve výtvarném prostředí, následně jej svedla k průmyslovému designu a potom zpět k výtvarničině, resp. k sochařině, a poté opět k průmyslovému designu.

Vše odstartovalo na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně studiem průmyslového, resp. produktového designu. Zde Jaroslav Juřica vytváří své první návrhy produktů a mimo jiné se poprvé setkává se subdivision modelingem. „S jeho pomocí jsem vytvořil návrh designu lavičky, kterou mohou znát Brňáci z Kraví Hory a podobných míst.“

Poté Jaroslav Juřica odešel do Švédska ke studiu magisterského stupně, díky výběrovému stipendiu Ingvara Kamprada. Při něm mu byla nabídnuta stáž v programu STAR (Space and Terrestrial Architectural Research) Design. V rámci tohoto projektu se začíná dostávat blíže k industriálnímu, konstrukčnímu designu. „Pro mě to byla velmi neprobádaná oblast a jako výtvarník jsem se dostal do prostředí, kterému jsem absolutně nerozuměl.“ A v tomto prostředí se Juřica poprvé setkává s parametrickým modelářem a v něm navrhuje úložný systém pro projekt Constalation pro NASA (projekt byl bohužel následně zrušen). Ani zde nezapře své výtvarné vlohy, jako inspiraci designu úložného systému využil dětskou skládačku.

Po návratu ze studií ve Švédsku se vrací zpět do Brna a na fakultě výtvarných umění začíná studovat sochařství. Hlavním důvodem bylo tehdejší působení děkana Michala Gabriela, velmi uznávaného sochaře, který začal v Česku budovat první 3D modelovací centrum a začal je vybavovat 3D tiskárnami. „Tato oblast mne velice zajímala, takže jsem se rozhodl tyto technologie vyzkoušet na svém konceptu zvětšenin ohořelých trámků dřeva. K návrhům jsem použil 3D modelář určený pro sochařinu.“

Po těchto studiích se Jaroslav Juřica již pouští do praxe produktového designéra, kde záhy naráží na otázku, zdali používat 3D organický, nebo parametrický modelář.

Jeden z jeho dalších zajímavých projektů byl návrh židle pro známou českou společnost TON. Zajímavostí této židle je, že byla navržena ze tří kusů, z nichž dva jsou identické. „Kdybych v té době vlastnil 3D parametrický modelář, dost by mi to usnadnilo a urychlilo práci při návrhu, což mi použitý 3D organický modelář neumožnil.“

I tato zkušenost utvrdila Jaroslava Juřicu v potřebě rozšíření svého portfolia softwarového vybavení o 3D parametrický modelář, a proto se rozhodl kontaktovat společnost SolidVision, od které si následně pořídil 3D CAD systém SOLIDWORKS. Z předchozí spolupráce se společností TON, která také vlastní licence systému SOLIDWORKS, znal dobře kvality a možnosti tohoto systému a také se mohl přesvědčit o síle partnerství se společností SolidVision a jejího významného zázemí.

„Prvním klientem, se kterým jsem vyvíjel produkt na platformě 3D parametrického modeláře SOLIDWORKS, byla firma JELÍNEK – výroba nábytku, která minulý rok uvedla na trh novou postel s designem ode mne.“ Zde se výrazně projevila výhoda možnosti přímého propojení vývoje s výrobou. Společnost JELÍNEK také používá systém SOLIDWORKS, navíc rozšířený o CAM řešení systému SolidCAM, pro návrh drah obrábění na CNC strojích přímo v prostředí 3D modeláře. Což mělo zásadní vliv na rychlost zpracování vytvořených návrhů.

Následoval projekt, kde se SOLIDWORKS začal využívat naplno. Jednalo se o redesign koloběžek Yedoo. S touto společností Jaroslav Juřica spolupracoval již v minulosti prostřednictvím agentury Cocoon. Začalo se původním záměrem pozměnit pár trubek rámu, ale následně se rozjel redesign dalších dílčích prvků koloběžky, resp. stupátka a stojánku. V rámci designu byla posílena značka a zdůraznily se některé charakteristické detaily.

Co se týká vlastního modelování, byl zadán dost složitý úkol. Pro tyto účely si Jaroslav Juřica zvolil použití SOLIDWORKSu, což se mu následně velmi vyplatilo. Hlavně při modifikacích, jelikož po navržení základní modelové řady následovalo „zmenšování“ a tvorba menší modelové řady pro děti, což díky parametrizaci SOLIDWORKSu výrazně usnadnilo práci oproti organickému modeláři, kde by se muselo začít úplně znovu. „Několika jednoduchými kroky jsme byli schopni přemodelovat stupátko, které vypadá teenagerovsky a trochu ostřeji, pro děti, které vnímají tvary jinak.“

Další velkou výhodou systému SOLIDWORKSu byla možnost ověření pevnosti rámu koloběžky pomocí pevnostní analýzy v integrovaných systémech SOLIDWORKS Simulation. Toto se ještě více osvědčilo při vývoji další řady koloběžek Yedoo, tentokrát závodních, kde se počítá s každou úsporou hmotnosti, ale zároveň je kladen důraz na pevnost a stabilitu.

Otázkou tedy zůstává, zdali modelovat „organicky“, či „parametricky“

Obě metody mají svá pro i proti. Složité a zajímavé tvary je lepší tvořit v organickém modeláři, ale ten zpravidla neumožnuje modifikace a vracení se v historii, což umožnují parametrické modeláře.

Řešením by zajisté mohl být nějaký rozumný kompromis. A s tím přichází právě SOLIDWORKS – a to hned minimálně ve dvou variantách. Před pár lety byl společností IntegrityWare uveden na trh nástroj Power Surfacing plně integrovaný do SOLIDWORKSu. A nyní přichází i nový systém SOLIDWORKS Industrial Design. Obě tato řešení spojují výhody organického i parametrického modelování, a to v jednom prostředí, tudíž bez složitých exportů a importů dat z jednoho systému do druhého. Jaroslav Juřica momentálně jedná se společností SolidVision o vhodném rozšíření svého softwarového vybavení, které jej opět posune v jeho práci o velký kus kupředu.

Napsal Lukáš Mikulka. Obrazový doprovod archiv autora.