Hookův zákon úžasného Roberta Hooka

Stará dobrá Anglie dala v 17. století světu nejen jablečného giganta Isaaca Newtona, ale také řadu jiných významných osobností. Jedním z nich je i Robert Hooke, výborný matematik a fyzik, skvělý architekt a hlavně excelentní konstruktér a mechanik.

Konstruoval a zdokonaloval mikroskopy, dalekohledy, helioskopy, teploměry, barometry, vodováhu, hodiny na pružinu a hodinový nepokoj, clony, točivý kloub, kruhovou děličku, oktant, hustoměr a další. Podílel se na výzkumy fyziky plynů, částic a vlnění, pozoroval slunce a planety stejně tak jako mikroflóru a mikrofaunu. Záběr jeho znalostí a působnosti byl tak ohromný, že se mu často říká „renesanční muž“.

A přesto i takto osvícený muž trpěl řadou drobných nectností a charakterových neduhů. Koneckonců, k tomu mají sklony všichni velikáni své doby, nevyjímaje ani jistého vídeňského rodáka, který se však cítil být ryze českým velikánem, jak dokládá poslední zápis z jeho deníku, kde vyjadřuje touhu „opět uvidět svou vlast Böhmen“.

Pomineme-li Hookeovu nabubřelou ješitnou urážlivost nad takovými malichernostmi, jakou bylo zcizení jeho úvah o základech gravitace tím autistickým floutkem Newtonem, trpěl tento anglický všeuměl také spoustou lecjakých pseudovědeckých předsudků a iracionálních pověr. Jednou z nich byla, podobně jako u Cinrmanova génia, víra v nadpřirozenou moc čísel, tedy numerologie. Hooke byl čísly tak fascinován, že celé noci vysedával nad kartičkami s napsanými číslicemi a snažil se je řadit, třídit a rovnat do magických vzorců. Výsledek se brzy dostavil – Hooke si úplně zkazil zrak a pokusů tak musel zanechat. Přesto po něm zůstaly alespoň některé principy takzvaného „číselního okultismu“.

Citujme z jeho zápisků: „Základem číselním jest bezesporu jednotlivých cifer seřazování. Seber všechna numera, co máš, rozlož je na cifry jednotlivé a tyto ulož potom do posloupnosti takové, aby toliko jedenkrát každá cifra v ní se prezentovala. Pozbylo-li ti v posloupnosti cifer právě sedm, dobře si to podělal, anžto jiný počet snad bráti v úvahu ani cenu nemá. Závěrem pak posloupnost tuto seřaditi vzrůstajícně musíš, jen ovšem pokud v ní nula není. To pak musíš řaditi klesajícně.“

Jak můžete sami posoudit, jedná se o metodu vskutku velice primitivní, pofiderní až pavědeckou, takže vás rozhodně nemůže překvapit, že právě s její pomocí setřídíte výsledky předchozích čtyř indicií a získáte tak kýžené heslo.